Bože, jak já ho chci! Minulý týden jsme se spolu mazlili u řeky, přikryli se dekou, přitiskli svá těla těsně k sobě, něžně se líbali a hladili, chvíli jemně, pak zase hruběji, a kdyby tam nebyli lidi, tak přísahám, že... Ne, jsem slušná, tohle bych si neměla říkat. Jenže v tu chvíli šly všechny mé zásady stranou.

Moc hezky voní a chutná jako třešňový kompot. Neptejte se mě, jak jsem na to přišla. A ty ruce... Jsou mnohem větší než ty moje a tak pěkně mě umí hladit. Všude. Bolestně po něm toužím. Kdybych neměla nutkavý pocit, že ho musím ještě o trochu víc poznat, hned bych na něj skočila .

Zítra máme další schůzku, nevím, jestli budu schopná vydržet jen u líbání. Budu se snažit být slušná, ne musím být slušná. Nebo ne?

Pokračování příště